Dětem pohyb místo mobilů, radí doktorka Cajthamlová

https://hearthis.at/radio-patriot-ue/inspirativn-kavrna-kateina-cajthamlov-752019/

Poslední Inspirativní kavárna v letošním školním roce připravila nymburské rodičovské a pedagogické veřejnosti možná trochu překvapivě setkání se známou dietoložkou Kateřinou Cajthamlovou. Pravidelná inspirativní setkání na Malé scéně Hálkova divadla v Nymburce, která se konají v rámci projektu MAP II, se věnují tématům z oblasti výchovy a vzdělávání.

A k nim má hodně co říct také doktorka Cajthamlová. Ne každý totiž ví, že tato dáma, mediálně známá zejména díky svým televizním pořadům o hubnutí, je autorkou obsáhlé publikace Abeceda moderního rodiče a věnuje se psychoterapeutické praxi. Odborná kvalifikace internistky a zároveň psycholožky jí umožňuje lépe porozumět příčinám řady psychosomatických nemocí dospělých i dětí. Nejen za obezitou, ale za mnoha dalšími závažnými zdravotními problémy se často skrývá trápení duše. Právě o tom, jak předejít bolestem dětské duše, vyprávěla doktorka Cajthamlová s espritem jí vlastním v nymburské Inspirativní kavárně. Rady a doporučení rodičům předávala skrze autentické příběhy a zkušenosti ze svého dětství i ze své dlouholeté lékařské praxe, a tím vytvořila příjemně důvěrnou atmosféru podvečerního setkání. Publikum se mimo jiné dozvědělo, jaké chyby často ve výchově dětí děláme, co je pro zdravý vývoj dítěte důležité a dnes chybí. Například často určujeme dětem profesní cestu, také se o ně přehnaně bojíme. „Úkolem rodičů je naučit dítě předcházet nebezpečí, nikoli je pouze všemožně před nebezpečím chránit,“ „Pokuste se svým dětem nelhat, radši řekněte nevím“, „Nevytvářejme v rodině pocit viny, aby se dítě nezačalo z něčeho obviňovat, například z rozvodu rodičů,“ to je namátkou několik z mnoha moudrých rad doktorky Cajthamlové.

Cajthamlová se představila jako renomovaná odbornice a přinesla řadu leckdy překvapivých aktuálních informací vysvětlujících některé problémy současné dětské populace. Tak třeba věděli jste, že dětská obezita je způsobená ze 40% genetikou, z 50% obézní matkou a z 10% způsobem porodu? Že stravovací preference jsou z větší části geneticky dané a dotvářejí se do deseti let života, jinými slovy výrazně záleží na tom, co dáváme dětem v tomto období na talíř? Že mají holčičky mezi 10. a 14. rokem (doba „exponenciálního růstu“) jíst o jednu čtvrtinu víc než jejich maminky a chlapci mezi 14. a 18. rokem o jednu čtvrtinu víc než jejich tátové? Že se po roce 1990 snížil počet hodin pohybových aktivit dětí z 28 hodin týdně na pouhopouhých pět? Že děti dnes trpí víc než obezitou podváhou?
Poselství tohoto inspirativního podvečera lze shrnout do tří bodů proklamovaných uznávaným profesorem Matějčkem, kterého doktorka Cajthamlová citovala. Jsou jimi vřelost, postojové vztahy a bezpečí. Pokud tohle budeme schopni svým dětem zajistit, nemusíme se o ně bát.


Do Inspirativní kavárny vás znovu pozveme v září s novým školním rokem. Vězte, že už nyní máme v kapsáři připravené zajímavé osobnosti. Příznivci kavárny, můžete se začít těšit!

Za realizační tým
Ivana Šmejdová


Návštěvy Kateřiny Cajthamlové v Nymburce jako hosta Inspirativní kavárny jsme využili pro krátký rozhovor.

Paní doktorko, Vy jste internistka, jaká byla Vaše cesta od interny k psychologii? Kdy a proč jste se začala zabývat výchovou, rodinou a vůbec jejím významem v životě člověka?
Interna je plná psychosomatických chorob a já jsem brzy zjistila, že mi v praxi nestačí znalosti získané na lékařské fakultě. Začala jsem studovat psychologii a kombinace těchto dvou oborů mě kvalifikovala do úlohy televizního odborníka, který má ve spolupráci s výživovým poradcem pomáhat hubnoucím. Mimochodem obezita je „dětská“ nemoc, protože pro její vznik je rozhodujících prvních tisíc dní lidského života, tj. od početí do dvou let. Smutné na obezitě je to, že na rozdíl od všech ostatních chorob, kdy je člověk litován jako trpící, je u obezity obviňován. Což je zejména u dětí absurdní. Já jsem se tedy k problematice výchovy dětí dostala dvojím způsobem: jednak přes psychosomatiku, jednak díky natáčení televizního pořadu o hubnutí. Tehdy se na mě začali obracet rodiče hubnoucích dětí a já jim vysvětlovala, že obezita jejich dítěte je problém celé rodiny a tu je třeba začít dávat do pořádku. Rodině jsem se dál věnovala také v rámci koučinku dospělých, kde jsme při tréninku změny určitých postojů velmi opakovaně naráželi na argument: tohle mám z rodiny. Tím jsem se začala zabývat víc vlivem rodiny na chování nejen dětí, ale i dospělých.


Jaké jsou podle Vás v současné době největší problémy v rodině? Co je jejich příčinou?
Je to dvojí věc. Prvně lidé méně vstupují do manželství, tím se objevuje ohromné množství vystresovaných budoucích maminek. Za druhé jsou to rozvody, které ohrožují především děti, jimž boří zázemí a berou pocit bezpečí. Podle statistiky z roku 2016 se rozvádí 48% manželství, a to po třinácti letech, tedy v citlivém období, kdy dospívající potřebuje bezpečné zázemí rodiny, aby se mohl zabývat v klidu vztahy s vrstevníky. Dětí z rozvedených rodin přibývá a je to pro ně nesmírně traumatizující, často se totiž domnívají, že za rozchod rodičů můžou. Vůbec nejhorší je, když se rodiče o dítě přetahují.


Co děti, které se rodí nesezdaným rodičům? Rozhodně jich přibývá…
Řekla bych, že záleží především na ženě, jestli fakt, že je svobodná, nevnímá jako nestabilitu. Lidé často říkají: „je to jen papír“, ale proč ho tedy nemít? Žena je v těhotenství velmi zranitelná, také s malým dítětem potřebuje někoho, kdo by se o oba staral a poskytoval oporu. Netvrdím, že to manželství zaručí, ale přece jen z psychologického hlediska je to pro ženu pevnější svazek, kde se může víc cítit chráněná. Také dítě si zaslouží být v definovaném konkrétním svazku. Navíc je pro ně velkou zátěží, že se jmenuje jinak než další členové jeho rodiny. Rodiče si tohle často neuvědomují.

Paní doktorko, co byste vzkázala moderním rodičům?
Vzkázala bych jim: „Ptejte se raději moudrých lidí z vlastní rodiny a příliš nevěřte internetovým chatům.“ Sociální sítě generují obrovské množství nejistoty, prezentují se zde jen ideály nebo naopak extrémy. Je iluzorní si myslet, že reprezentují většinový, a tudíž správný názor. O co bych mladé maminky a tatínky moc prosila je, aby nedávali dětem interaktivní hry a mobily – a teď budu možná šokovat – alespoň do věku dvanácti let. Správný vývoj dětského mozku totiž vyžaduje kontakt s reálným světem, to potvrzuje výsledek poměrně nových výzkumů neurovědců. Zakončila bych toto téma slovy pana Kanyzy, který nedávno v Českém rozhlase říkal, že je mu líto těch mladých lidí, kteří chodí po světě s modlitební knížkou svého mobilu a nevidí krásy světa.

Děkujeme za rozhovor!

Naposledy změněno úterý, 21 květen 2019 11:44

Potkaly(i) se v ZOO

  Na třicet učitelek z nymburského, kolínského a boleslavského regionu se sešlo 4. dubna v ZOO Chleby. Krásné počasí, milí lektoři a rodinná atmosféra ZOO, to vše přispělo k velmi příjemně strávenému odpoledni. Cílem akce bylo seznámit se s výukovými programy pro školky a školy, a také si projít některými zážitky doslova na vlastní kůži. Účastníci měli možnost nakrmit a pohladit kozy a kůzlátka nebo daňky, podrbat za ušima gepardici, podržet si na ruce švába či si nechat šíji ozdobit nevšední ozdobou – živým hadím boa.

  Lektoři představili historii zoologické zahrady, doplnili zajímavosti o zvířatech, jen zrovna ta nejvzácnější a nejkrásnější – opičky druhu langur duk, se před zvědavýma očima ten den schovávaly.

  Rozlohou patří ZOO Chleby patří sice mezi nejmenší, ale rozhodně má našlápnuto dobrým směrem. Myslí v první řadě na malé návštěvníky, ať už dorazí v doprovodu rodičů či učitelů. I v zoologické zahradě se totiž může dítě učit hravou formou vztahu ke zvířatům a pochopit některé souvislosti života na naší planetě. V programu Hladový jako vlk se nejmenší děti například dozvědí, co zvířátka jedí, jak si potravu obstarávají, některá mají možnost samy nakrmit. Cílem je pochopit, že obstarat potravu není snadné, že v přírodě existují potravní řetězce a že nejen pro zvířata, ale i pro lidi je důležitá kvalitní potrava. Pro školáky je pak určen například program Pohled do zrcadla, v němž se mají žáci seznámit s tím, jaké dopady má činnost člověka na přírodu a pochopit, že všichni jsme součástí celku. Na základě pozorování, zkoumání a pečování pak může každý z nás přispět k nutné rovnováze mezi člověkem a přírodou.

  Setkání učitelek proběhlo v rámci Místního akčního plánu vzdělávání, jež si klade za cíl mimo jiné podpořit spolupráci škol s dalšími institucemi v regionu, která může být pro pedagogy inspirací přispívající ke kvalitnějšímu vzdělání našich dětí.

Naposledy změněno pondělí, 06 květen 2019 19:26
Naposledy změněno pondělí, 06 květen 2019 19:26

Obyčejný den v obyčejné finské škole

Prostor, důvěra, rovnost, zodpovědnost, pohyb patří k hlavním pilířům, na nichž stojí úspěšné finské školství. Vedou ke spokojenosti žáků, učitelů, rodičů, potažmo celé společnosti.

Inspirativní kavárna, populární akce pro všechny se zájmem o problematiku vzdělávání, se koná jednou měsíčně v rámci projektu MAP II na Nymbursku, za nímž stojí realizátoři MAS Podlipansko, MAS Svatojiřský les a Město Nymburk.  Ta poslední 2. dubna 2019 nabídla účastníkům silný kalibr: finské školství. Systém vzdělávání, o němž se u nás hovoří v poslední době bez nadsázky jako o fenoménu. Obsah podvečerního setkání se výrazně lišil od všech vysoce teoretických příspěvků v médiích. Realizační tým projektu totiž pozval do foyer Hálkova divadla v Nymburce tři osobnosti, které mají vlastní zkušenost s vyučováním na základních školách ve Finsku: Michala Pitína, pracovníka Velvyslanectví Finské republiky v Praze, který učil nejen na českých základkách, ale pobýval ve Finsku téměř tři roky a dlouhodobě zde působil jako učitel, Irenu Dvořákovou, učitelku matematiky a fyziky na všech stupních škol od elementárního až po univerzitní, zároveň představitelku iniciativy Učitel naživo a dále Ivetu Pasákovou, ředitelku neziskovky Step by Step, obě dámy se zkušenostmi ze stáží na finských školách.

Hosté potřebovali k předání svých zkušeností pouze barevné fotografie, k nimž připojovali konkrétní postřehy ze svých pobytů ve finských školách. A byly to mini příběhy tak zajímavé, že z nich šla přítomným hlava kolem. Přibližme skrze ně ve stručnosti jeden obyčejný den v běžné finské základní škole. Ta stojí obvykle na volném prostranství poblíž lesa, má nezbytné hřiště a kluziště. Děti přijedou ráno samy na kolech, na běžkách, autobusem, taxíkem (zadarmo), zují si venkovní obuv a běhají po škole jen ve vlněných ponožkách. Jejich třída se podobá víc obýváku než klasické učebně, jsou tu relaxační koutky, gymbally či balanční židličky, na nichž se dítě může i během výuky „vrtět“. Anebo může odejít ze třídy a usadit se na chvíli v jiném, klidném koutku. Je trochu jedno, jestli se žák něco naučí jinde nebo jindy než přímo v hodině, je tím veden k zodpovědnosti. Samotný vzdělávací proces je postavený na zájmu dětí, nikoli na výkonu. Místo testů se žáci učí sebehodnocení, velkou část teorie nahrazuje praxe, v dílnách s opravdovým nářadím, ve třídách vybavených mnoha hudebními nástroji, na něž se pořád hraje… Kupodivu z hlediska didaktiky nejsou hodiny nikterak mimořádné, převládá frontální výuka a klasické metody. Ale jak vidno, o efektivitě vzdělávacího procesu rozhoduje ještě řada dalších, neméně důležitých faktorů. Dětí se specifickými vzdělávacími potřebami je ve třídě řada, ale každé z nich má svého asistenta a k tomu tým specialistů (psycholog, speciální pedagog), kteří denně s dětmi kromě učitelů pracují. Neboť každá finská škola dává šanci všem, bez rozdílu. Má na to dostatek financí a také dostatečně velkou autonomii. Přestávka je z kategorie snů. Trvá minimálně patnáct minut a děti lítají venku na čerstvém vzduchu, na mráz nehledě. Dozor dohlíží, ale pohyb dětem neorganizuje. Ty jsou odmala samy zvyklé sportovat, pohyb je pro Finy neodmyslitelnou součástí života. Učitelé mají o přestávce čas si vypít kávu a popovídat si. Z oběda se nedělá velká věda. Jídlo je jednoduché, nechybí čerstvá zelenina. Kdo ji nechce, tak si ji na talíř nedá. Školní den končí, děti nasednou na kola, do autobusu nebo obují běžky a hurá domů.  

Přičteme-li k výše uvedenému mimořádně vysokou prestiž učitelského povolání ve Finsku, absenci stresu ve škole danou minimem nařízení a zákazů (není co překračovat) stejně jako přiměřený objem učiva v jednotlivých předmětech a učení v souvislostech, důraz na sport a volný pohyb ve škole i mimo ni, intenzivní spolupráci rodičů se školou a marná sláva fakt, že Finsko patří k zemím s nejmenšími rozdíly v sociální a ekonomické oblasti, dostaneme základní odpověď na to, proč je finské školství tak výjimečné. Nutno je však vidět v celospolečenském kontextu, lze se jím inspirovat, nikoli je přenést jinam. Jako studnice inspirace však rozhodně stojí za to.

Náš článek o finském školství končíme pozváním na další Inspirativní kavárnu, která se uskuteční 7. května 2019 od 16,30 hod. Pozvání na ni přijala Kateřina Cajthamlová a budeme se s ní společně zamýšlet nad tím, jak zvládnout neúspěch svých dětí. Těšíme se na vás!

Text: Ivana Šmejdová

Foto: Milena Válková

 

 

Naposledy změněno pondělí, 08 duben 2019 09:47
Strana 1 z 16

Vzdělávání společně

Cílem projektu je vytvoření místního partnerství mezi školami, zřizovateli škol a dalšími subjekty z oblasti vzdělávání, kteří společně vytvoří strategický plán, který jim následně pomůže při plánování investičních a neinvestičních záměrů tak, aby mohly například bez problémů předkládat žádosti o podporu z fondů EU a dalších programů.

MAP V ORP Český Brod

Poslední aktualizace

  • úterý 21 květen 2019, 11:44:39.

Tady jsme

Kontaktujte nás

MAS Podlipansko, o.p.s.

kancelář a korespondenční adresa:
Chvalovická 1076
289 11 Pečky

Datová schránka ID: hiusthz

IČ: 27408507
č.účtu:438868349/0800

MAP vzdělávání Nymbursko
projekty@podlipansko.cz


MAP II vzdělávání Kolínsko

jana.zabranska@mukolin.cz

jarmila.dvorakova@mukolin.cz